Čtvrtá část příběhu

Další část příběhu

Claire trávila spoustu času vyzvídáním různých informacích o městě, Marcelovi a vše ostatním, snad každý den, kromě dneška. Dnes se rozhodla zajít si do baru, odreagovat se a dobře se pobavit. Potřebovala na chvilku vypnout. Hrála tu živá muzika, panovala zde dobrá nálada. Dnes měla Claire své černé vlasy přírodně kudrnaté a na sobě černé tílko, koženou bundu, upnuté šedivé džíny a černé boty na menším podpatku. Sedla si k baru, okolo ní bylo několik míst volných. Objednala si víno a zahleděla se na mladého zpěváka, který vypadala k nakousnutí. Možná, že se z něj dnes napije. Ano, je trochu hladová, ale není to nic nezvladatelného. Barman před ní položí skleničku s bílým vínem a mile se na ní usměje. Vezeme si od něj víno a napije se. Je dobré. Nechá si ho poválet na jazyku a vychutná si jeho chuť. Přehodí si nohu přes nohu a se skleničkou vína v ruce sleduje muziku a houpe přitom do rytmu jednou nohou.

Rozhodl se, že dneska večer nebude pít z lidí na ulici, ale uloví si nějakou pěknou kořist v nějakém nočním baru, kde nechodilo moc slušných holek. Taky už bylo docela pozdě večer, takže tam byly většinou takové, které dnes večer k někomu chtěly. Tak to aspoň znal ze svých zkušeností. Do baru přijel svým luxusním autem, které se naučil řídit teprve nedávno, nebylo to ani tak těžké, jak zjistil. Prostě volant, brzda, plyn, spojka a řadicí páka - jednoduchý. A hlavně ho to bavilo. Dojel před jeden zapadlejší bar a zaparkoval na kraji silnice. Auto zamkl a vešel do baru. Dneska na sobě měl bílé upnuté tričko, černou koženou bundu a černé rifle. Dalo by se říct, že tohle je jeho běžné oblečení. Okamžitě si šel sednout na bar. Objedná si sklenku bourbonu, který měl nejraději. Potom se podíval na jednu stranu - nic zajímavého, na druhou stranu... A tam seděla dívka, žena, moc pěkná. A byla tam sama. Sklenku pošle po baru až skoro k ní a přesedne si asi o dvě židličky k ní. Sklenku s bourbonem si vezme do ruky. "Co tady dělá taková pěkná dívka takhle v noci sama?" podívá se na ni tázavě a usměje se. Potom se koukne na obsah skleničky a hodí ho na ex do sebe. Mávne na číšníka, aby přinesl další, tentokrát dvakrát. "Snad mě neodmítneš," usměje se na ni mile.

Měla dost toho přemýšlení a plánování, prostě chtěla jeden večer vypnout. Užít si dobré pití, odboru hudbu a příjemnou náladu, atmosféru, večerního New Orleans. Moc nevnímala lidi, co se hlasitě bavili, odcházeli a přicházeli, smáli se na všechny strany a nebo do sebe prostě jen nalévali alkohol. Všimla si jedné mladé blondýnky, která seděla úplně sama a sklíčená. Perfektní oběť pro její dnešní večer. Pak jí ale překazil plány jeden mladík, co byl zřejmě její přítel, který si k ní přisedl a začal se s ní bavit. Zřejmě se vrátí k tomu zpěvákovi. Měl světle modré oči, pronikavé, tmavě hnědé vlasy a potetované obě dvě ruce. Jeho tetování moc dopodrobna nezkoumala, nepřišlo jí zajímavé ani důležité. Čím méně o své oběti víš, tím snadnější to pro tebe je. Tak to alespoň platilo u ní. Najednou jí však vyruší sklenka s alkoholem, která před ní přistane. Zadívá se na ní nedůvěřivě a pak se otočí za mužem, který si k ní drze přisedl a kouká se na ni, velmi nepříjemným pohledem, alespoň pro ni. Jeho otázka ji pobaví. Musí se ušklíbnout. Jen lehce, jako kdyby to bylo jen na sekundu, nezaznamenatelné, avšak viditelné. "Taková pěkná dívka si sem šla poslechnout pěknou hudbu, napít se dobrého alkoholu a odreagovat se. A to konec konců není vaše věc." Pousměje se a napije se ze sklenky, kterou držela stále v ruce. Všimne si, co jim objednal. Vypadal, že má jen jeden, možná dva cíle za dnešek. A jeden jistě zahrnoval ji, což se jí nelíbilo. Lehce se zamračila, na kořenu nosu se jí vytvořila malinkatá vráska, která se jí dělala jen, když se mračila. Nakonec jen tiše vydechne a pomalu přikývne. Zahoupou se jí při tom vlasy. "Tak dobře, když jinak nedáte." Nakonec se trochu škádlivě usměje a pohlédne mu do kaštanově hnědých očích. Hrozně moc obdivovala hnědé oči, ani nevěděla, proč.

Dneska měl v plánu napít se hlavně něčeho dobrého. Ale ne, nemyslel alkoholu, ten byl dneska u něj až na.. Na třetím místě, ano. První byla krev, té si chtěl dát dneska opravdu hodně a vypadalo to, že tahleta dívčina bude mít opravdu výbornou chuť. A na druhém místě bylo to, aby si užil, nejlépe s ní. Snad to není jedna z těch nán, které dělají očka na každého chlapa, ale když přijde na věc, mají s tím problém. Sice si mohl vybrat jinou oběť, pár by se jich tu ještě jistě našlo, ale tahle se mu líbila nejvíc. Vypadala jako člověk, který si dokáže prosadit svou, který se ničeho nevzdává, který se nikoho a ničeho nebojí. Tak schválně, jestli taková opravdu je. "A co by ta pěkná dívka řekla na to, kdyby jí pomáhal s pitím dobrého alkoholu a hlavně s odreagováním, jeden muž?" podívá se na ni tázavě a pousměje se na ni. Ona nevypadala, že by byla hloupá. Ale nikdy by ho nenapadlo, že bude upírka. No, nikdy.. Možná, kdyby nad tím přemýšlel, tak by mu to nějak docvaklo... Dopije svoje pití a objedná další, tentokrát pro oba, je to bourbon. "Nedám," zaculí se na ni a jednou rukou se opře o bar a natočí se na ni, aby na ni dobře viděl. "A jak se ta pěkná dívka vůbec jmenuje?" koukne se na ni s mírně pozdvihnutým obočím.

Ona toho dnes v plánu moc neměla. Pozorovala ber, který byl příjemně osvětlený tlumeným světlem a lidi zde. Bylo jich zde celkem dost, což bylo normální, ale dost z nich se opíjelo vysokou rychlostí, že to ani Claire nestíhala sledovat. To bylo celkem obvyklé, až na to, že to bylo v takovém hojném počtu. Moc se tím nezabývala, jen lehce pokrčila rameny a otočila se zpět k baru a své skleničce, poloprázdné, ve které se odráželo světlo od vína a tekutina tak vypadala, že byla zlatá. Líbilo se jí to. Tyhle optické klamy. Bylo to hezké. Nevěděla, proč sem přišel tento muž, ale pokud nebude dělat něco, co by jí vadilo, bude to v pořádku. Kdyby jen věděla, na co by myslí, ihned by mu řekla, že ona rozhodně není nějaká lehká děva, kterou si může koupit za svůj krásný roztomilý úsměv a pohled, který na ní hází. A sklenku Bourbonu, která před ní za chvíli přistála. Ona moc dobře věděla, kdo je, jen ho chtěla nechat v iluzi, že ho vůbec nezná. Byl to Kol Mikaelson. Kdo by ho neznal? A přeci jen, je 900 let stará, v těchto věcech se již velmi dobře obratně vyzná. Původní upír, neměla by ho nijak naštvat. Ale rozhodně se nebude nijak držet na uzdě. Jen bude opatrná. Pousmála se a hlavu lehce naklonila do strany. "S pitím klidně může a s tím odreagováním, no, řekněme, že jen do určité míry." Jeden koutek svých úst povytáhla o něco výše a zahleděla se mu do očí. Neoslovila ho, jak měla původně v plánu, ale takto to bude zábavnější. Jakmile se opře jednou rukou o bar, aby na ni lépe viděl, je jí více méně jasné, co po ní chce. A její odpověď je jasné ne. "Nejdříve si moje jméno budeš muset zasloužit, Mikaelsone." Tentokrát mu prozradí, že o něm ví a ušklíbne se. Oslovila ho příjmením, to je jisté znamení. Provokuje ho, ano. Taková už prostě je.

Opravdu mu ta holka padla do oka a zatím se nějak nesoustředil na to, že by to mohla být upírka. Prostě si sedl k dívce u baru s tím, že se s ní pobaví, možná se i opijí a potom ji dostane do postele. Nakonec by ji nechal v klidu odejít, pokud by nedělala problémy potom, co by se z ní napil. A nebo mohl mít klidně špatnou náladu a mohl chtít zabíjet. U něj člověk nikdy nevěděl... Kdyby věděl, že ho ta žena zná, rozhodně by na ni nedělal taková očka. Nebo kdyby aspoň nebyl debil a kdyby hned poznal, že je upírka... Začne se jí ptát, jestli by se s ním nechtěla s tím pitím alkoholu a odreagováním pomoct. Pozorně ji sleduje a čeká na její odpověď, která přijde hned záhy. "Tak to mi asi nezbývá nic jinýho, než zjistit, do jaké míry," řekne a pousměje se na ni. Samozřejmě to na ni zkouší nejdřív takhle - milé chování, úsměvy... Ale když to nepůjde, jsou tu i jiné způsoby. Hodí do sebe na ex skleničku bourbonu, kterou objednal jak pro sebe, tak i pro ni. Potom se opře jednou rukou o bar a podívá se na ni. Chce znát její jméno. Vypadá to, že to s ní nepůjde zrovna jednoduše, ale tak to měl i docela rád. Když z jejich úst zazní jeho jméno, nedá na sobě nic znát. Ono ho to vlastně ani nepřekvapilo - byl to tisíciletý upír, někdo ho rozhodně znát musel. A většinou to byli upíři. Až teď mu došlo, že má čest s upírkou. "Nevzpomínám si, že bychom se už někdy potkali...?" Na konci nechá prostor k tomu, aby mu to jméno řekla.

On o ní možná nevěděl nic, ale ona o něm toho věděla poměrně hodně. Všechno jen z doslechu, ale proč něčemu z toho nevěřit? O Kolu Mikaelsonovi se stejně vyprávělo jen to špatné, nikdy to dobré, takže na tom zřejmě trochu pravdy bylo. Každý sem přišel s jiným cílem, jinou představou, jak stráví dnešní večer, a zřejmě ani jednomu se nepodaří svou představu uskutečnit. Tento večer se ale začal nějak vyvíjet, takže to Claire vzala do hry. Vlastně se snažila vždy všechno brát do hry, ale ne vždy se jí povedlo. Bylo ale tak trochu sladké, jak se snažil a tak možná udělá nějaký ten kompromis, ale to si ještě moc dobře rozmyslí. Přiloží si sklenku k ústům ihned potom, jak mu odpoví na jeho otázku. On jí na to také něco poví. Napije se, odloží skleničku na bar a vrhne po něm trochu tajemný pohled. "Opatrně, aby ses nepopálil." škodolibě a provokativně se na něj ušklíbla. Potom ho jen tak trochu po očku sledovala, ale pak se jí znovu zeptal. Tentokrát na jméno. Odpověděla mu velmi nekompromisně. On ale stejně nedal. Bylo vidět, že alespoň něco musí vědět, něco musí ulovit, že prostě jen tak neodejde s prázdnou. Musela se nad tím lehce pousmát, jakou hru zde hráli. "Claire." Vyzradila mu svoje jméno a trochu se pousmála. Propichovala ho ale stále pohledem. Tohle byl jediný ústupek, který mu dnes udělá. To bylo za to snažení.